Přijetí do Asociace klinických psychologů ČR

S radostí a určitou úlevou sdílím, že jsem byl přijat do Asociace klinických psychologů ČR. 

Rozhodnutí, do jaké profesní organizace se jako psycholog a terapeut připojit, jsem dlouho zvažoval. Nakonec jsem si vybral právě AKP, pro její důraz na klinické uvažování, odborné standardy a etické ukotvení práce v psychologii. Tento směr mi dává smysl a je blízký mé každodenní praxi. 

Zároveň však otevřeně přiznávám, že vnímám i určitá úskalí, například jistou uzavřenost klinického směru vůči jiným formám psychoterapie mimo rámec zdravotnictví. Toto vymezení považuji za pochopitelné, ale současně bych si přál, aby mezi různými školami a směry existovalo více vzájemného respektu a porozumění. 

Klinická psychologie mě však stále obohacuje. Učí mě chápat hlouběji komplexitu lidského prožívání, rozpoznávat různé projevy psychopatologie a adekvátně na ně reagovat. Ačkoli v psychoterapii nekladu důraz na diagnózy jako hlavní nástroj práce, jejich znalost mi pomáhá lépe rozlišovat, co spadá do běžné životní tíže, a co už vyžaduje zapojení dalších odborníků. To je pro mě důležité jak v práci s jednotlivci, tak ve firemním a týmovém prostředí.

Klinická průprava se pro mě stala jakýmsi vnitřním kompasem, opěrným bodem, ke kterému se mohu vracet. Přináší mi hlubší jistotu v rozhodování i větší citlivost v terapeutickém vztahu. Vnímám, že se díky ní dál učím a profesně zraji. A to nejen v kontextu zdravotnictví, ale i v rámci psychologické a terapeutické práce ve firmách nebo v soukromé sféře. 

Nechci tvrdit, že klinická cesta je jediná správná nebo že terapeut bez ní nemůže být kvalitní. Každý má svou cestu a každá z nich může vést k terapeutické zralosti. Pro mě osobně je právě teď klinická dimenze cenným obohacením, jak profesně, tak lidsky.

Děkuji za možnost být součástí této komunity. A také za to, že se mohu dál ptát, učit a rozvíjet v tom, co má pro mě smysl.